Tohle je ten zásadní rozdíl. Taky jsem si myslel, že vztahy „prostě jsou“. Někoho potkáš, zamilujete se, máte děti, dům, psa a auto. Ta těžká část je prostě najít někoho super a získat je, pak už je to normálka.

Výsledek tohohle uvažování jsem ti už přiznal. Dvě děti, se kterými nežiju a roky depresí.

Byl jsem jako většina chlapů, kteří o vztazích moc nepřemýšlí, neučí se o nich. Protože jsem měl pocit, že to není potřeba. Vztahy mám celý život: s mámou, tátou, bráchou, kamarády,… tak co?

Většina z nás se probere až když přijde velká rána. Ve chvíli, kdy manželka řekne, že má milence nebo se chce rozvést… Nebo když si všimneme, že je to doma fakt už hodně špatný.

Ještě jsem nepotkal na svých přednáškách ani konzultacích chlapa, který by mi řekl: „Hele máme se skvěle, jenom hledám způsoby, jak se mít ještě líp.“

Možná jsi se právě probral a zjistil jsi, že si doma nežijete tak úplně pohádku. Možná ti právě došlo: „Ku*va, tohle je vážný.“

Ale nevíš, co dělat... Život nečeká... A ty máš pocit, že ses probudil za volantem auta, kterému nefungují brzdy a tak jen s hrůzou čekáš náraz. Zkoušíš co se dá, ale zdá se, že to nemá žádný efekt.

Chyba, kterou většina chlapů udělá, když se snaží zachránit vztah, je, že si myslí, že řešení je VÍCE snahy, VÍCE pozornosti, nebo prostě „být lepší chlap“.

Ale to vůbec není ono.

Skutečný problém?